Novodobá renesance Hornové ozvučnice

princip Hornové ozvučnice je znám velmi dlouho. Mayové, Keltové i Egypťané (dokonce již v předdynastickém období) dokázali využít fyzikálních vlastností zvířecího dutého rohu

(anglicky „Horn“) pro zesílení zvuku. Fyzikální podstata zvířecích rohů (rozšiřující se ozvučnice), byla a je využívána u rozličných hudebních nástrojů (klarinet, pozoun, trubka,..).

Historie

Slavný vynálezce Thomas Alva Edison v roce 1877 použil princip Hornové ozvučnice při konstrukci Phonografu, prvního přístroje, který dokázal nahrát a reprodukovat zvuk. Na počátku elektrické éry, při vzniku prvních elektronek, bylo obtížné přenést do reproduktoru potřebný výkon pro jeho vybuzení. První použitelné reproduktory proto byly doplněny Hornovou ozvučnicí. Ta zdokonalila jejich účinnost.

S nástupem polovodičové technologie (tranzistorů) se objevuje trend více pásmových konstrukcí reproduktorových soustav, které nabízejí větší přenášený výkon a kompaktnější, menší konstrukci. Daní je potom použití frekvenčních výhybek a nízké citlivosti měničů.

Současnost

v současné době získávají širokopásmové konstrukce reproduktorových soustav s využitím Hornové ozvučnice znovu pozornost. V kombinaci s nejkvalitnějšími komponenty, vysoce citlivými reproduktory s neodymovými magnety, nebo dokonce elektromagnety pro zesílení magnetického pole, zde můžeme hovořit o novodobé renesanci Hornu. Se svou velmi vysokou citlivostí, dynamikou a prostorovostí s neuvěřitelným přednesem detailů, patří hornová konstrukce širokopásmových soustav právem na špičku High-End audia 21. století.

Princip

hornová rozšiřující se ozvučnice funguje jako akustický transformátor. Membrána reproduktoru z tvrdého materiálu (papír, dřevo, hliník, keramika) o malé ploše, účinně přenáší tuto akustickou energii do plochy velké (měkkého vzduchu), v rovině vyústění ozvučnice do prostoru.

Moderní Hornová konstrukce využívá energii zadní strany membrány reproduktorového měniče (back-loaded Horn) a s velkou účinností ji transformuje do poslechového prostoru. Platí zde, že čím je ozvučnice delší, dokáže přenést nižší kmitočty. Obecně platí vztah, že spodní mezní přenášený kmitočet je 1/4 vlnové délky. Tedy F[Hz]=345(Rychlost zvuku)/L(délka zvukovodu)/4.

Hornova ozvučnice, respektive ozvučnicí přenášená dynamika tlaků (vstup-výdech), mechanicky tlumí membránu reproduktoru a pomáhá udržet jeho kmitací cívku v ideálním magnetickém poli vzduchové štěrbiny.

Teorie:

podle tvaru (matematické funkce rozšiřování hornu), dělíme hornovu ozvučnici na hyperbolickou, parabolickou, kónickou a exponenciální. Dále rozlišujeme dopředný (front-loaded) horn nebo zadní (back-loaded).

Smyslem tohoto článku bylo přinést čtenáři základní orientaci v problematice „Co to vlastně Horn znamená?“. Snad Vám toto info bude užitečné. Podrobnější matematický popis principu přenášení energie hornovými ozvučnicemi a jejich rozdělení, najdete v kvalitně zpracovaném článku Bjorna Kolbreka:

https://www.grc.com/acoustics/an-introduction-to-horn-theory.pdf
http://www.audioxpress.com/assets/upload/files/kolbrek2885.pdf

Odkaz na High End Hornovu konstrukci Evolution zde:

 



Facebook
Twitter
Pinterest
Pinterest
LinkedIn

 

1 Comment

Comments are closed.